Mezinárodní závody v Eindhovenu

14. 04. 2019

Pár dní po závodech v Ústí jsme se jako česká plavecká reprezentace setkali na letišti Václava Havla a odlétali jsme na mezinárodní závody do Eindhovenu, kde většina z nás chtěla splnit limity na mistrovství světa a na mistrovství Evropy juniorů. Já jsem odjížděla s velkým snem splnit si co nejdříve limit na mé třetí Olympijské hry do Tokia. 

Z Chomutova jsme letěli celkem 4 plavci a náš kouč Jarda Jezbera, táta bohužel nemohl letět kvůli práci. Do Eindhovenu jsme přiletěli kolem 11 hod, ale na ubytování jsme v recepci hotelu čekali až do půl 3. Dali jsme si krátký odpočinek a vyrazili na poslední trénink před závody. Cítila jsem se hrozně nevybitá a v tréninku jsem prostě musela plavat rychle. Přidávala jsem si nějaké tempové 50 navíc proti plánu, protože jsme měla strašně moc energie. Po večeři jsme se ještě fyzioterapeuticky podívaly s naší fyzioterapeutkou Janou na Kíťu Horskou, protože si zablokovala záda a zkoušely jsme jí pomoct. Já jsem si alespoň odvedla myšlenky jinam a nemusela myslet na plavání. 

Přišel pátek a můj hlavní start na 100 znak. Jako tradičně jsem byla dost nervózní před startem. Moc jsem chtěla mít splněno na MS a na OH hned prvním závodem. Tím, jak dobře se mi v tréninku plavalo, tak jsem očekávala čas pod jednu minutu. Nastoupila jsem hned v rozplavbách v nových plavkách. Závod se mi plaval dobře, vytuhla jsem, ale to je normální, ale po dohmatu jsem na výsledné tabuli uviděla čas 1:00,7. Což byl sice splněný limit ČSPS na MS, ale vůbec to nebyl výkon, na který jsem měla, nebo ze kterého bych měla mít radost. Když jsem přišla na tribunu, vůbec jsem nevěděla, co se stalo a proč jsem plavala „tak špatně“. Šla jsem se vyplavat a na uvolnění nohou a rukou a neustále si v hlavě přemítala důvod, proč to nevyšlo. Ale měla jsem radost, protože Franťák hned na první dobrou vystřihl limit ČSPS na MS a nový český rekord. A to na to v tréninku vůbec nevypadal :-) Po obědě jsem měla hodně času, než jsem měla jet na finále. Proto jsme si dali s Franťákem tradičně sraz o čtvrté na cappuccino v recepci, jak jsme měli naučené z Beleku :-) Pak jsem ještě šla na pokoj a četla si kódovku, jen abych nemyslela na finálový závod.

Finále jsem plavala až kolem 20.hod. Celé rozplavání jsem byla hodně soustředěná na můj jediný cíl, a to bylo kvalifikovat se na MS a OH v tvrdých limitech. Plavala jsem na dráze 4 a nastupovala tak jako poslední na startovní plošinu. Když jsme skočily do vody, Holanďanka vedle mě měla špatně nastavenou znakovou lištu, a proto jsme musely čekat na povel „na místa“ více jak 30 vteřin. Ale o 3 týdny dříve mi Honza Kreník z plavecké videoanalýzy řekl: „Soustřeď se, oni ti řeknou na místa, nepřemýšlej za jak dlouho nebo jak, prostě buď připravená“ a to já jsem teď byla. Po startu jsem myslela už jen na to, abych závod „neuplácala“ a nezačala první 50m hodně rychle. Po druhém vlnění jsem do toho už šla naplno a konečný výsledek znamenal 1.místo, ale hlavně 59,66, což znamenalo setina za českým rekordem, o 93 setin pokořený limit A na mistrovství světa 2019, ale hlavně o 59 setin zaplavaný limit A pro mé třetí Olympijské hry v roce 2020! Nastoupil pocit štěstí a velká úleva.

Dokázala jsem to. Mé sny se splnily.

Druhý den mě čekal 50m znak, ale já už jsem měla „splněno“, koncentrace nebyla taková, jaká by měla být. I přes to jsem ve finále zaplavala druhý limit A na MS a skončila na třetím místě. Poslední závod, který mě čekal byl 200 znak. Po dlouhé době jsem se na 200 m těšila. Chtěla jsem zaplavat dobře a přiblížit se času 2:10. Ve finále z toho bylo opět vítězství a čas 2:11,76, což znamenalo pokořený limit ČSPS na MS a jen 23 setin mi chybělo k zaplavání limitu A. Třešničkou na dortu bylo závěrečné vyhlášení nejhodnotnějšího výkonu závodu, který jsem vyhrála a nechala za sebou olympijské vítězky Ranomi Kromowidjojo a Femke Heemskerk.

Video - finále 100 m znak

Kontakt